středa 1. března 2017

My ostatní tu prostě žijem (P. Ness)

Anotace: A co když nepatříš mezi vyvolený? Mezi ty, co maj za úkol zlikvidovat zombíky nebo bojovat s duchomorama (nebo co má to modrý světlo a všechny ty mrtvoly zase sakra znamenat)? Co si počít, když jsi jako Mikey? Kluk, kterej chce prostě jenom odmaturovat, užít si maturitní ples a možná už konečně sebrat odvahu a pozvat Hennu na rande dřív, než se něco semele a někdo už zase vyhodí školu do vzduchu.
Protože někdy má člověk větší trable než to, že se tenhle měsíc už podruhý schyluje k zániku světa, a někdy prostě musí umět najít i v obyčejným životě něco neobyčejnýho. I když třeba tvýho nejlepšího kámoše uctívaj pumy jako modlu.

Úvod
Před pár lety jsem četla Volání netvora (tehdy ještě vydané Jotou) a byla jsem naprosto unešená příběh a autorovým psaním. Když jsem zjistila, že Ness bude mít další knihu přeloženou do češtiny, neváhala jsem. Za prvé, samotný název a anotace knihy je zvláštní a dokáže upoutat. Dále ta obálka je roztomilá a navíc ve tmě svítí (boží)! Styl vyprávění je neobvyklý. Každá kapitola začíná zhruba půlstránkovým vyprávěním, které se týká fantastické části příběhu. Poté začne vždy klasické vyprávění, které jen částečně zasahuje či se váže na tu fantaskní část. Ono to je v podstatě propojené a v tom je ta genialita, ale není tu velká dějová návaznost. Tento styl byl pro mě nový a bylo to opravdu skvělé, jelikož člověk částečně věděl, co se stalo někomu jinému nebo co někdo jiný udělal, a jak to poté ovlivnilo stěžejní hrdiny knihy. Příběh měl jak barvité a živé popisy, tak postupně gradující dějovou linii. Dále zde nalezneme hluboké úvahy na téma bytí a žití ve světě. Díky humoru, vtípkům a sarkastickým poznámkám se z knihy stala velmi čtivá věc. Čtení odsýpalo, že jsem ani nevěděla jak, a najednou jsem byla na konci a já přitom chtěla pokračování!

„Soucit je povýšeneckej. Soucit říká, že se cejtíš v převaze.“

Atmosféra a prostředí
Nacházíme se v zapadákově obklopeném lesem. Kde nic, tu nic. Jediné zajímavé je na tomto maloměstě to, že často bojuje s nadpřirozenem v různé formě, takže ač se zdá na první pohled toto prostředí nudné a obyčejné, opak je pravdou! Hrdinové jsou v posledním ročníku střední školy a mají pár týdnu před maturitou, přejí si jen vše v klidu zvládnout a přežít, vzhledem k nebezpečí, které na ně číhá, odmaturovat a začít novou etapu života. V tomto duchu se nese celá kniha, kdy se postavy snaží se vším tím podivnem, které je obklopuje, vyrovnat a nezbláznit se.

V našem zapadákově sníme o stejných věcech jako vy z velkoměsta. Toužíme po tom samém, přejeme si ty stejné věci.
Akce a zlo
Akce a akčních napínavých momentů tu zas tolik není, ale to vůbec není mínus této knihy, jelikož kdyby se autor do příběhu snažil narvat vše, co ho napadne, bylo to by vážně přehnané a zbytečné. Překvapení v různé formě se zde objevují a vhodně rozráží samotnou linii příběhu, která se vyvíjí celkem podle předpokladu. Zlo či zlé bytosti jsou zastoupeny nadpřirozenými tvory, kteří prahnou po moci. Ti nejsou příliš popsáni, ale to taktéž není negativní aspekt, jelikož oni tu nejsou tím hlavním tématem.

„Chyba, kterou dělají všichni mladí, je, že si myslíte, že to jen vy vidíte temnotu a bídu světa.“

Romantika, emoce a problémy
Co se mi opravdu strašně moc líbilo, byla ta přímost, opravdovost a upřímnost postav. Všichni v určité části knihy dospěli ke zpovědi týkající se jejich problémů, trápení či neuróz. S tímto jsou spojené právě emoce, které zde, především Mike, bez obalu ukazuje. Nestydí se brečet před ostatními, i když mu to samozřejmě není příjemné a mnohdy se za to sám nenávidí. Všechny pocity, které byly popsány, skoro každý v určitém věku svého života zažil, ať už ve velké míře či nikoliv, a právě proto se celý příběh zdál tak reálný. Romantické momenty autor rozhodně nevynechal, i když nebyly zrovna časté. Jednalo se spíše o takové ty roztomilé náznaky, které později přešly v něco většího. Bylo to lidské a bez příkras.

„Prostě se jenom cejtím, jako bych měl tělo roztříštěný na tisíce kousků, a i když to možná vypadá, jako že jsem v pohodě, ty kousky nejsou navzájem spojený, jenom se tak vedle sebe volně vznášej. A kdybych spadnul moc tvrdě, zase bych se roztříštil.“

Záhady a tajemství
Co to tu číhá, když se nikdo nedívá? Proč se ten a ten chová podivně? Proč se tu děje tahle spousta podivností?  Krom samotných tajemství, která si naše čtveřice hrdinů nechávala pro sebe, ať už se jednalo o ryze osobní či soukromé věci, nebo o uchování nebezpečných informací, se zbylé věci týkaly více méně nadpřirozena. Záhadné události a nevysvětlitelné příhody a momenty se plížily a ovlivňovaly, jak linii a tempo příběhu, tak samotné jedince.

Naše bláznění nás spojuje. Naše neurózy, naše drobné každodenní šílenství, které máme v rodině. Spojují nás. A je to tak trochu láska.

Postavy
Sourozenci Mikey a Mel jsou tak reální, až to vzhledem k tématu příběhu, bolí. To, čím si oba museli projít, je jen posílilo a jejich chování se tím pádem zdálo logické.  Jejich kamarádi Henna a Jared měli také své trápení, navíc Jared měl neuvěřitelný dar, který se do příběhu skvěle hodil. Hlavní čtyřka hrdinů byla detailně popsána, takže čtenář je mohl poznat, ztotožnit se s nimi, vše s nimi plnohodnotně prožívat a zamilovat si je. Také si šlo na konci příběhu všimnout, že všichni svým způsobem dospěli a jejich osobnosti se vybrousily.

Mel: Nevěřím NIKOMU, kdo nepotřebuje terapii.
Já: Nevěříš nikomu – tečka.
Mel: Tobě věřím.
Závěr
Pro mě je tato kniha naprostá dokonalost! Fantaskní. Vtipná. Citlivá. Upřímná. Opravdová (když pomineme „Nesmrtelné“). Čtivá. Trefná. Roztomilá. Sarkastická... Vřele doporučuji všem, kteří ještě váhají. Sice je mnoho recenzí na My ostatní a hodně se jich liší svým názorem a samotným hodnocení, ale kdo ji nezkusí, nemůže ji posuzovat. Někteří čtenáři ji nenávidí, další zbožňují, ale ta samá situace byla s knihou Illuminae (kterou já mimochodem mám též ráda). Opravdu jí dejte šanci, jelikož mě rozhodně mile překvapila!

Název: My ostatní tu prostě žijem
Autor: P. Ness
Počet stran: 304
Nakladatelství: Slovart
Rok vydání: 2016
Moje hodnocení: 5/5

Za poskytnutí knihy na recenzi mockrát děkuji nakladatelství Slovart!



Žádné komentáře:

Okomentovat