Malouše svět knih: První kniha hřbitovní (Neil Gaiman)

Anotace: Příběh dítěte, jež vychoval hřbitov.

Nikdo Owens, přezdívaný Nik, se narodil jako obyčejný kluk. A obyčejným by i zůstal, kdyby jeho rodinu kdosi nevyvraždil a kdyby se Nika neujali a nevychovávali ho duchové, vlkodlaci a další záhrobní bytosti, včetně jeho ochránce, který nepatří do světa živých ani mrtvých.

Nik nesmí opouštět hřbitov, venku mu totiž hrozí nebezpečí v podobě vraha jeho rodiny – člověka jménem Jack. Přesto na hřbitově zažije řadu dobrodružství – poradí si s pradávným, modře potetovaným Piktem, projde branou do opuštěného města ghúlů nebo se setká s podivným, děsivým Ševelem.

Připomíná vám to jiný slavný příběh dítěte vychovávaného mimo jeho přirozené prostředí? Máte pravdu, Knihy hřbitovní jsou poctou i parafrází Knih džunglí Rudyarda Kiplinga.

Adaptace Knihy hřbitovní do podoby obrazové novely je rozdělena do dvou svazků.

Na začátek zmíním, že naprosto netuším, jak by se měl takový komiks recenzovat, tak za případné chyby se omlouvám a za výtky předem děkuji! Bude se jednat spíše o mini-recenzi (těch plánuji v následujícím měsíci více).

První knihu hřbitovní jsem si vybrala jako své Halloweenské čtivo (ano, recenzi píši opět se zpožděním). Kniha je na první pohled opravdu krásná. Zlaté písmo, přebal a pod ním těžký hardback! Věřte mi, je to naprostá nádhera. Obsahuje celkem 5 kapitol (Jak Nikdo přišel na hřbitov; Nový kamarád; Psiska boží; Náhrobek pro čarodějnici; Danse Macabre) a mezihru. Nemám výtky k žádné z části příběhu, jelikož každá byla něčím zajímavá a originální.

Komiks je vytvořený více kreslíři. Každá kapitola měla svůj osobitý styl, za kterým stál vždy některý z umělců. Nedokáži říci, co bylo nejlepší a co naopak ne, které obrázky mě zaujaly nejvíce a které naopak nejméně. Celá kniha je jedno velké umělecké dílo plné tajuplné atmosféry, nebezpečí, emocí a hledání identity. Každá kapitola dokázala pomocí svých nakreslených postav vyprávět úžasný příběh, který dokázal chytit za srdce a pohrát si se čtenářem.

Jak se můžete dočíst také v anotaci, jedná se o „knihu džunglí ze hřbitovního prostředí“. Opravdu povedený nápad. Samotný hřbitov mnohdy nese spíše negativní symbol, něco, čemu se vyhýbáme a bojíme se hlavně v noci, ale co takové chudák malé opuštěné dítě? Navíc obklopené neznámými duchy mrtvých lidí a dalších bytostí? PKH velmi povedeně ukázala, že dítě může být vychováno ve slušného člověka i mrtvými.

První knihu hřbitovní doporučuji všem milovníkům Gaimana a především komiksovým nadšencům. Já si knihu velmi užila a po celou dobu čtení obdivovala talent všech lidí, kteří se na jejím vytvoření podíleli. Každá část příběhu je něčím originální. Jedna ukazuje svět hřbitova, druhá možnost najít si i na takovém nevšedním místě lidského kamaráda, další nečekané dobrodružství plné nebezpečí a příšer.. Konec knihy je otevřený, jelikož má být ještě druhý díl, na který se moc těším, jelikož jsem zvědavá, jak vše dopadne. Tato kniha není zrovna levnou záležitostí, ale pokud vás zaujala a já doufám, že ano, zkuste alespoň knihovnu. Opravdu stojí za přečtení!