sobota 21. ledna 2017

Tulák (Peter Newman)

Anotace: Osamělá pouť němého hrdiny. Strhující debut z originálního temného světa plného démonů a ztroskotaných létajících lodí. Po více než tisíc let střežili Andělští rytíři Trhlinu, avšak jak generace míjely a žádné nebezpečí se neobjevilo, jejich pozornost ochabovala. Nakonec se nechali ukolébat. Když se jednoho dne z Trhliny vyvalilo mračno démonických stvoření, zastihlo rytíře naprosto nepřipravené. Lidstvo svedlo bitvu a prohrálo. Rytíři padli. Nestárnoucí vůdci se stáhli do mlčenlivého exilu. Lidé žijí v područí démonických vládců. Už není naděje. Je jen Tulák. Tulák je zničený, zlomený muž: nemá jméno, nemluví. Nese však vzácné břemeno, na němž závisí osud lidstva.

Úvod
Tak na tuhle knihu jsem se moc těšila, když před pár měsíci vycházela. Tajemné fantasy v divném světě, no proč ne! V příběhu dominuje velká popisnost (někdy až vzletná), ale to vůbec neubralo na dějovosti. Každá kapitola byla něčím překvapivá. Co se týče čtivosti, tak to bylo horší. Bylo zde časté přeskakování mezi minulostí a přítomností, což problém nebyl, spíše se příběh táhl a ta zmíněná překvapení nebyla příliš silná. Také slovní zásoba byla lehce šílená. Když se vše spojilo dohromady, často mě to nedonutilo pokračovat ve čtení..

Zlomený muž bez hlasu, bez přátel, bez domova. Tulák.

Atmosféra a prostředí
Nacházíme se v zemi ovládané démony, kteří se vyvalili z Trhliny a zpustošili svět. Autor detailně vykreslil změny, které proběhly v prostředí, takže si čtenář dokázal představit cestu, kudy naši hlavní hrdinové cestují. Kruté prostředí ovládané démony, kteří všechno a všechny ničí. Sem tam se atmosféra zdála být trochu napínavá, ale to celkem rychle přešlo. Často mi přišlo, že místo, abych se soustředila na děj, myslím na úplně něco jiného, tak jako u zubaře, když listuji časopisy a nic v nich nevnímám (chápejte, i knihomol si občas nevezme sebou knihu).

Zlo a akce
Nadvláda démonů není v tomto nelítostném světě ten jediný problém. Máme tu spoustu nakažených lidí démonickou podstatou. Démoni část svých podstat vkládají do lidí a tím je mění jak fyzicky, tak psychicky. Málokterý nakažený člověk je slušný a hodný, jde především o zákeřné, prospěchářské obyvatele toužící po moci a pomstě. Když už se v knize objevil nějaký ten akční moment, jednalo se o střet Tuláka se zlem (démony). Tulák vytasil svůj zpívající meč (no zcela vážně zpíval a vibroval) a dal se do boje. Co mi vadilo na tom boji, bylo to, že autor každý akční moment odbyl. Žádné pořádné nervydrásájící napětí, strach o hlavního hrdinu.. Ne, bohužel nic. Bylo to vyprávěno monotónně, bez emocí a neosobně. Bez gradace v dějové linii, prostě jako by nám spisovatel sděloval fakta a vše se zdálo jako jasná a hotová věc. Když si člověk na to zvykl, ani ho to během čtení už nezaráželo, ale řekla bych, že to je velká škoda a mínus této knihy.

Já nejsem Uchvalitel, nechci si vás podmanit. Nejsem ani Necivila, nechci vás ovládat. A nejsem ani jako Sedma, která se těší vaší loajalitě a nechává vás napospas smrti. Jsem První a věřím, že můžeme existovat vedle sebe.

Záhady a tajemství
Od začátku je to šíleně zamotané, zmatené a těžko se vše chápe. Záhady a tajemství se časem vyjasnily a vysvětlily, ale na můj vkus se to moc vleklo a prozrazovalo ukrutně pomalu, což bohužel vedlo až k nudě. Na jednu stranu se mi líbilo, jak autor mezi přítomnost vkládá minulost pro pochopení děje a souvislostí, ale často se mi stalo, že jsem byla zmatenější než předtím. Občas to tu záhadu, nad kterou jsem si lámala hlavu, ještě víc zahrabalo pod zemský povrch a já nic nechápala. Po dočtení příběhu se mi více méně vše pospojovalo a já to celkem i pochopila, ale číst téměř 400 stran a neustále nechápat, to člověka moc ke čtení nedonutí.

Postavy
K postavám jsem si utvořila jakýsi vztah až na posledních 30 % knihy, to byla ta část knihy, kterou jsem si konečně užila a měla z toho radost, že má zvědavost zase pracuje jak má. Tulák mi od začátku neseděl. Nechci říct, že zato mohlo to, že nemluvil, ale.. Tak asi ano, mohlo to zato. Bylo to divné a také mi chybělo trošku větší vykreslení jeho osobnosti. Něco málo toho o něm bylo v kapitolách vracejících se do minulosti, ale mně to nestačilo. K dítěti, o které se staral, jsem si neutvořila ani nejmenší citový vztah. Ranař, který cestoval s Tulákem, a pomáhala mu s dítětem, byl světlou výjimkou, a stejně tak jejich rebelská koza. Ta byla snad nejlepší. Co se týče démonů či zkažených lidí, tak jejich popisy si autor vyloženě užíval do detailů. To mě bavilo! Bylo to nechutné a zvrácené, ale hodilo se to tam.

Základ každého z nich tvořil hrudní koš, obrovský a roztažený. Mezi zkroucenými bílými prsty zakončenými vyschlými očními bulvami se táhla kožnatá křídla.

Závěr
Více jak polovinu knihy jsem byla ve stavu naprostého nepochopení. Pro mě to bylo šíleně složité a zamotané. Samotný svět byl opravdu moc zajímavý, ale jak ho autor představoval, nedokázala jsem ho částečně stíhat a částečně chápat. Byl v tom chaos. Je pravda, že postavy ani samotný příběh mě zprvu tolik neohromily, ale pak se to trošku zlomilo. Dokonce jsem si po dočtení knihy, když jsem zjistila, že je sice konec uzavřený, ale má to ještě druhý díl (a bude i třetí), řekla, že si s velkou pravděpodobností přečtu zbytek série. Kniha opravdu nesedne každému, ale kdo ji jednou okusí, měl by ji dočíst. Já se k tomu také dlouho neměla, ale nakonec jsem se donutila a začalo mě to bavit. Nevím, zda to bylo tím, že jsem začala chápat svět nebo samotného autora, či jsem si zvykla na děsně pojmenované démony, v kterých jsem se ztrácela, a tudíž jsem nevěděla, kdo, kde, co dělal a komu. Nakonec, když tu knihu vezmu jako celek, to nebylo špatné, jen to chce trpělivost a možná větší snahu vše pochopit, protože ten svět je opravdu originální. (Jo a taky to chce asi přečíst celé najednou!) 

Název: Tulák
Autor: Peter Newman
Počet stran: 375
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2016
Moje hodnocení: 3,5/5

Za recenzní e-knihu mockrát děkuji internetovému obchodu Palmknihy.




Žádné komentáře:

Okomentovat