Anotace:
Dvanáctiletá Mira pochází z chaotické, umělecké a přímočaré
rodiny, kde je někdy těžké získat si pozornost. Zatímco se zdraví její milované
babičky Josie zhoršuje, Mira začíná objevovat tajemství svých blízkých a
zároveň získává tajemství vlastní. Přitahuje ji záhadný Jide, kluk, který
zjevně skrývá problematickou minulost a stejně jako artyčok si kolem srdce
vypěstoval tvrdý ochranný obal. Mira sice prožívá svůj první žal, ale také
poznává podivuhodný a často tajuplný okolní svět. Tento neobyčejně poctivě a
vnímavě napsaný román zkoumá křehkou rovnováhu - která se někdy mění v
nespravedlnost - mezi životem a smrtí, ale především oslavuje přátelství, kulturu
a život.
Artyčoková srdíčka jsem původně ani neměla na seznamu „to_read“, avšak po přečtení anotace jsem je tam zařadila. Doufala
jsem, že v tomto díle najdu pozitivní
myšlenky a to se opravdu stalo. Na úvod bych ráda zmínila, že se
jedná o nesmírně zajímavý a křehký
příběh, který se dobře četl a
měl své dobré myšlenky a momenty. Nalezeme
zde vskutku barvité popisy, avšak
spíše dějově chudší vyprávění a to
z toho důvodu, že se jedná o příběh
psaný deníkovou formou trvající jeden měsíc života (den po dni) naší hlavní hrdinky Miry.
Atmosféra a prostředí:
I přesto, že Mire umírá
babička a celý její život se ubírá směrem, který tak docela nechápe, dokázala
autorka do knihy zakomponovat opravdu veselý,
pozitivní, optimistický nádech a mínění. Prostředí, ve kterém spolu s hlavní hrdinkou žijeme, je
obyčejné rodinné či školní zázemí, i
když tak úplně všední to také není. Miry rodina je dost šílená, spontánní a
taky kulturně a umělecky založená.
Babička tvrdí, že když
se nad tím člověk zamyslí, umírání je podobné, jako když se vybijí baterie.
Srdce vám přestane tlouct a potom umřete.
Romantika a emoce:
Emocemi či pocity je celá kniha přímo nabitá, ale není to takové to nucené, smutné, depresivní ladění jako u jiných
knih s citlivým tématem. Naopak! Artyčoky
jsou hlavně o oslavě života, rodiny, přátelství, první lásce, prvním žalu,
zklamání či již zmíněné nevyhnutelné smrti. Sita zde krásně dokázala vykreslit první lásku v životě dívky a všechny útrapy s tímto
tématem spojené.
Konec:
Na konci rozhodně nečekejte nějaký boom/woow moment. Skončí to, tak jak má, což vám podle
anotace jistě může dojít. Konec byl poklidný
a miloučký jako celý příběh. Dá se říci, že více méně i uzavřený, avšak
autorka napsala této knize ještě druhý
díl, který dle anotace bude exotičtější než tento.
„Víš, tak jsem
uvažovala o těch ochranných vrstvách, jak jsem ti o nich povídala. Já už je teď
nepotřebuju. Všechny jsem je setřásla… Všichni lidé, které jsem měla ráda, za
mnou přišli a já jsem se se vším smířila. Možná jde o tohle… vrátit se do bodu,
kde je láska.“
Postavy:
Miru i celou její rodinu a přátele jsem si hned oblíbila. Působili na mě opravdu mile a přátelsky. Bylo vidět, že hlavní hrdinka si za ten měsíc toho celkem dost prožila a to ji
posunulo v jejím životě a myšlenkách mnohem dál. S tím souvisí i pasáže na zamyšlení, které se
v knize často objevovaly. Řeknu to narovinu, některé úvahy byly opravdu krásné a pravdivé, jiné mě bohužel vůbec
neoslovily, byly moc zdlouhavé a komplexně o ničem. Možná tento problém byl
způsoben tím, že jsem dostatečně nedokázala Miru pochopit, přece jenom jsem o
11 let starší než ona, ale opravdu mi chvílemi přišlo, že řeší kraviny.
Závěr:
Doporučuji dívkám ve věku od 9 tak do 15 let. Neříkám, že starším by se kniha
nemusela líbit, mně se líbila svým způsobem, jen ne tolik, ale to bude nejspíše
tím věkem. Jedná se o odpočinkové a
nepochybně miloučké čtení, ve kterém dítě
objevuje všechny stránky života a to i ty stinné. Celá knížka je ozdobena nejrůznějšími ornamenty a kresbami,
což z ní dělá opravdu krásnou a velmi holčičí věc.
Název: Artyčoková srdíčka
Autor: Sita Brahmachariová
Počet stran: 304
Nakladatelství: Slovart
Rok vydání: 2016
Moje hodnocení: 3/5
Za poskytnutí knihy na
recenzi mockrát děkuji nakladatelství Slovart!
Žádné komentáře:
Okomentovat