úterý 11. října 2016

Artyčoková srdíčka (Sita Brahmachariová)


Anotace:
Dvanáctiletá Mira pochází z chaotické, umělecké a přímočaré rodiny, kde je někdy těžké získat si pozornost. Zatímco se zdraví její milované babičky Josie zhoršuje, Mira začíná objevovat tajemství svých blízkých a zároveň získává tajemství vlastní. Přitahuje ji záhadný Jide, kluk, který zjevně skrývá problematickou minulost a stejně jako artyčok si kolem srdce vypěstoval tvrdý ochranný obal. Mira sice prožívá svůj první žal, ale také poznává podivuhodný a často tajuplný okolní svět. Tento neobyčejně poctivě a vnímavě napsaný román zkoumá křehkou rovnováhu - která se někdy mění v nespravedlnost - mezi životem a smrtí, ale především oslavuje přátelství, kulturu a život.

Artyčoková srdíčka jsem původně ani neměla na seznamu „to_read“, avšak po přečtení anotace jsem je tam zařadila. Doufala jsem, že v tomto díle najdu pozitivní myšlenky a to se opravdu stalo. Na úvod bych ráda zmínila, že se jedná o nesmírně zajímavý a křehký příběh, který se dobře četl a měl své dobré myšlenky a momenty. Nalezeme zde vskutku barvité popisy, avšak spíše dějově chudší vyprávění a to z toho důvodu, že se jedná o příběh psaný deníkovou formou trvající jeden měsíc života (den po dni) naší hlavní hrdinky Miry.

Atmosféra a prostředí:
I přesto, že Mire umírá babička a celý její život se ubírá směrem, který tak docela nechápe, dokázala autorka do knihy zakomponovat opravdu veselý, pozitivní, optimistický nádech a mínění. Prostředí, ve kterém spolu s hlavní hrdinkou žijeme, je obyčejné rodinné či školní zázemí, i když tak úplně všední to také není. Miry rodina je dost šílená, spontánní a taky kulturně a umělecky založená.

Babička tvrdí, že když se nad tím člověk zamyslí, umírání je podobné, jako když se vybijí baterie. Srdce vám přestane tlouct a potom umřete.

Romantika a emoce:
Emocemi či pocity je celá kniha přímo nabitá, ale není to takové to nucené, smutné, depresivní ladění jako u jiných knih s citlivým tématem. Naopak! Artyčoky jsou hlavně o oslavě života, rodiny, přátelství, první lásce, prvním žalu, zklamání či již zmíněné nevyhnutelné smrti. Sita zde krásně dokázala vykreslit první lásku v životě dívky a všechny útrapy s tímto tématem spojené. 

Konec:
Na konci rozhodně nečekejte nějaký boom/woow moment. Skončí to, tak jak má, což vám podle anotace jistě může dojít. Konec byl poklidný a miloučký jako celý příběh. Dá se říci, že více méně i uzavřený, avšak autorka napsala této knize ještě druhý díl, který dle anotace bude exotičtější než tento.

„Víš, tak jsem uvažovala o těch ochranných vrstvách, jak jsem ti o nich povídala. Já už je teď nepotřebuju. Všechny jsem je setřásla… Všichni lidé, které jsem měla ráda, za mnou přišli a já jsem se se vším smířila. Možná jde o tohle… vrátit se do bodu, kde je láska.“

Postavy:
Miru i celou její rodinu a přátele jsem si hned oblíbila. Působili na mě opravdu mile a přátelsky. Bylo vidět, že hlavní hrdinka si za ten měsíc toho celkem dost prožila a to ji posunulo v jejím životě a myšlenkách mnohem dál. S tím souvisí i pasáže na zamyšlení, které se v knize často objevovaly. Řeknu to narovinu, některé úvahy byly opravdu krásné a pravdivé, jiné mě bohužel vůbec neoslovily, byly moc zdlouhavé a komplexně o ničem. Možná tento problém byl způsoben tím, že jsem dostatečně nedokázala Miru pochopit, přece jenom jsem o 11 let starší než ona, ale opravdu mi chvílemi přišlo, že řeší kraviny.
Závěr:
Doporučuji dívkám ve věku od 9 tak do 15 let. Neříkám, že starším by se kniha nemusela líbit, mně se líbila svým způsobem, jen ne tolik, ale to bude nejspíše tím věkem. Jedná se o odpočinkové a nepochybně miloučké čtení, ve kterém dítě objevuje všechny stránky života a to i ty stinné. Celá knížka je ozdobena nejrůznějšími ornamenty a kresbami, což z ní dělá opravdu krásnou a velmi holčičí věc.  

Název: Artyčoková srdíčka
Autor: Sita Brahmachariová
Počet stran: 304
Nakladatelství: Slovart
Rok vydání: 2016
Moje hodnocení: 3/5
Za poskytnutí knihy na recenzi mockrát děkuji nakladatelství Slovart!



Žádné komentáře:

Okomentovat